Máte rádi suši? Já ano. Rovněž tak někteří mí přátelé a známí. Ne že bychom tyto malé chutné elementy jedli denně, dopřejeme si je tu a tam. Tomuto potěšení dopřáváme jistou vzácnost, protože vzácné věci jsou cenné též pro svou neobvyklost, nevšednost.
Kdybych však na ulici oslovil deset patnáct náhodných kolemjdoucích a pozval je na suši, asi bych z větší části neuspěl. Je to normální a přirozené, každý máme přece jiné chutě a preference. Možná bychom se shodli na nějakém jiném, ne zcela všedním jídle, které bychom byli schopni všichni konzumovat.
A teď si představte, že by nás, kteří chceme vybrat to "nejlepší", avšak jednotné jídlo, bylo sto. Nebo tisíc. Anebo rovnou milion! Jaký by asi byl výsledek výběru toho nejlepšího možného, co jsme schopni všichni, nebo alespoň největší procento z nás, jednotně konzumovat? Možná by zvítězilo vepřo knedlo zelo, možná jen párek s hořčicí.
Je tedy párek s hořčicí lepší jen proto, že má největší konzumovatelnost, zatímco suši si vybere vždy pouze menšina? Může být masová čtenost, sledovanost, konzumace měřítkem kvality?
Žádné komentáře:
Okomentovat