Růstem ke zničení

Máme málo potomků kvůli špatné ekonomické situaci? Často se v našich končinách tvrdí, že tomu tak je. Nesmysl. Podívejme se na nejchudší země - právě zde se rodí nejvíce dětí. Stejně tak obrátíme-li se v čase zpět, tak kromě pochopitelných "výpadků" v době válek byla porodnost ještě před nějakými sty lety, kdy neexistovaly sociální dávky a jiné vymoženosti moderní společnosti, nesrovnatelně vyšší.
Růst životní úrovně však s sebou nese ještě jeden paradoxní jev - růst nespokojenosti. Skutečně se ukazuje, že ve vyspělém světě přibývá nespokojených lidí, často bez nějakých ideálů a cílů, kterých by v životě chtěli dosáhnout. Jsme stále skeptičtější, máme více depresí, ztrácíme smysl života, žijeme více pro přítomnost, nemyslíme na budoucnost. A jaký vlastně necháváme odkaz příštím prořídlým generacím?

Kdo za to může? No přece "ismus"!

Jak snadné je pro nespokojenost se svou situací ve společnosti i pro negativní společenské jevy obviňovat stávající společenské zřízení a hledat nové, lepší. Mnohem těžší je obviňovat sama sebe pro své viny a snažit se zjednat nápravu bez ohledu na chování ostatních.

Fenomén komunisté

Po posledních krajských volbách se vyrojila spousta článků na téma vysokého volebního zisku KSČM. Odpovědi na otázky, proč tomu tak je a co to bude pro naši společnost do budoucna znamenat, se různí. Často však vycházejí z poněkud zkratkovitého vnímání slova komunista, případně slovního spojení volič komunistů.
Jenomže právě na definici pojmu komunista si můžeme vylámat zuby. Koho si pod tím představit? Člověka, který dobře zná Marxův Kapitál a Komunistický manifest, který zná Leninův filosofický vnos do marxismu a který se s touto ideologií ztotožňuje a považuje jí prezentovaný světový řád za ten nejlepší možný?
Nebo spíše člověka, který prožil větší část života za socialismu a v tomto období dosáhl jisté společenské či kariérní mety také díky dostatečné loajalitě vůči režimu, který ne tak zcela ctil ideje Marxe?
Nebo snad jedince, který postrádá jistoty socialismu, aniž by vyžadoval příliš současné svobody, která jej de facto spíše zatěžuje a stresuje?
Nebo je to mladá osobnost, která nezakusila reálie socialismu, přesto ji současné společenské zřízení natolik frustruje, když z různých příčin má pocit nemožnosti se uplatnit (nebo dostatečně se uplatnit), případně považuje sociální nerovnost, hmotné zabezpečení či moc některých jedinců za nemravnou?
Anebo jde prostě o člověka, který odmítá podporovat jakoukoli politickou stranu, která je spojena s mravním úpadkem současné politiky (nebo též společnosti?)?

Suši efekt

Máte rádi suši? Já ano. Rovněž tak někteří mí přátelé a známí. Ne že bychom tyto malé chutné elementy jedli denně, dopřejeme si je tu a tam. Tomuto potěšení dopřáváme jistou vzácnost, protože vzácné věci jsou cenné též pro svou neobvyklost, nevšednost.
Kdybych však na ulici oslovil deset patnáct náhodných kolemjdoucích a pozval je na suši, asi bych z větší části neuspěl. Je to normální a přirozené, každý máme přece jiné chutě a preference. Možná bychom se shodli na nějakém jiném, ne zcela všedním jídle, které bychom byli schopni všichni konzumovat.
A teď si představte, že by nás, kteří chceme vybrat to "nejlepší", avšak jednotné jídlo, bylo sto. Nebo tisíc. Anebo rovnou milion! Jaký by asi byl výsledek výběru toho nejlepšího možného, co jsme schopni všichni, nebo alespoň největší procento z nás, jednotně konzumovat? Možná by zvítězilo vepřo knedlo zelo, možná jen párek s hořčicí.
Je tedy párek s hořčicí lepší jen proto, že má největší konzumovatelnost, zatímco suši si vybere vždy pouze menšina? Může být masová čtenost, sledovanost, konzumace měřítkem kvality?

Populární nebo čestný?

Každý člověk má na výběr. Chce-li být oblíbený, dříve či později musí rezignovat na svou čest. Naopak chce-li být čestný, dříve či později narazí a stane se neoblíbeným.

Problém politické kultury

Je jen jedna nepoctivost, jsou však různé příležitosti. Politická ctižádost musí být provázena dobrým hereckým talentem a také schopností říkat to, co lidé chtějí slyšet. Naopak snažit se konat skutky, které jsou objektivně třeba pro společnost a zemi, je tou nejhorší politickou investicí. Z krátkodobého hlediska je takové jednání vnímáno jako dost negativní na to, aby takový politik nebyl příště zvolen. Z dlouhodobého hlediska si případný profit ráda přivlastní politická reprezentace, která bude aktuálně u moci.

Krátce o křesťanství

Křesťanství není zaručenou cestou k vlastní spáse, ani berličkou anticipačně úzkostných. Nabízí člověku smysl vlastní existence za cenu převzetí plné zodpovědnosti. Za cenu přijetí života takového jaký je s veškerým utrpením, které k němu patří. Za cenu neustálých nejistot a pochybností, vyžadujících boj o zachování vlastní víry.